Nemohu se ubránit jistému zklamání. Na kongresu v Helsinkách v listopadu loňského roku Evropská lidová strana (EPP) vybrala demokratických způsobem Manfreda Webera jako svého kandidáta do čela Evropské komise. EPP posléze vyhrála evropské volby. I když není ve smlouvách stanovena automatičnost jmenování vítěze voleb předsedou Evropské komise, hlavní politické síly v Evropě se zavázaly, že budou výsledek voleb respektovat v zájmu transparentnosti a demokracie. Pak přišlo jednání summitu lídrů EU a vše bylo rázem jinak. Převládly zákulisní hry politiků, na nichž se podílel i náš premiér Babiš. Političtí lídři jiných frakcí nerespektovali, že EPP vyhrála volby, proti čemuž se představitelé EPP právem postavili. Svou vlastní partii si sehráli premiéři V4, kteří sice odmítli Timmermanse, ale nenavrhli žádného přijatelného kandidáta z našeho regionu. Z pohledu zájmů zemí V4 jejich lídři na summitu ničeho podstatného nedosáhli. Bylo to takové jejich Pyrrhovo vítězství. Snad se z toho napříště poučí a pochopí, že kandidáty z našeho regionu neblokuje „zlý Západ“, ale naše vlastní neschopnost.
EPP nakonec dosáhla toho, že Komisi povede její kandidát, respektive kandidátka, čímž byla naplněna logika vítěze voleb. Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen by mohla být dobrou volbou. Je to první žena v této funkci, je zkušená a vyznává tradiční hodnoty. Příznačnou zajímavostí je, že se narodila v Bruselu.
Pokud jde o obsazení dalších vrcholných funkcí v EU, nejsem nadšená, ale o tom politika není. Belgický premiér Charles Michel je také dostatečně poučeným a lze od něj očekávat, že debaty Evropské rady bude maximálně zručně moderovat. Z pohledu ČR a nových členských zemí je poměrně problematická volba španělského socialisty Josepa Borrella do funkce vysokého představitele pro zahraniční politiku. Borrell napře své zraky do Středomoří a do Latinské Ameriky a východními sousedy EU se zabývat nebude a s Ruskem bude jistě chtít mít co nejlepší vztahy. Určité pozitivum u Borrella vidím v tom, že jako bývalý předseda Evropského parlamentu ví, že bude muset této instituci naslouchat.
Pokud jde o post předsedy Evropského parlamentu, italský socialista David Maria Sassoli nebyl mojí srdcovou volbou. V rámci geografické vyváženosti bych preferovala někoho ze střední a východní Evropy. Proto jsem ráda, že máme alespoň čtyři místopředsedy Evropského parlamentu právě z našeho regionu. Ale ne díky dohodě lídrů, ale protože to byli kvalitní kandidáti. Zvolení italského socialisty do čela Parlamentu je součást širší dohody, která obnáší i to, že Itálie jako velká země, musí dostat nějakou pozici. Pro Evropský parlament nebyl přijatelný kandidát, kterého navrhla Rada, bývalý bulharský premiér Stanišev, který má za sebou korupční skandály. Sassoli byl zvolen na dva a půl roku. V lednu 2022 by jej mohl vystřídat Spitzenkandidát EPP, Manfred Weber.