Právě v této době je důležité si připomenout, proč je demokratický Tchaj-wan pro nás tak důležitý. Na počátku 20. století se o Balkánu říkalo, že je to „sud střelného prachu“ – vzhledem k trvalému napětí v regionu, které mohlo přerůst (a také nakonec přerostlo) ve světový konflikt. Bohužel se v současnosti zdá, že takovým „sudem střelného prachu“ je Tchajwanská úžina oddělující pevninskou Čínu a ostrov Tchaj-wan, který si od roku 1949 vládne sám, ale který Čína považuje za svou – nyní „separatistickou“ – provincii.
V těchto dnech se může zdát, že i přes veškeré hrůzy, kterých se Rusko dopustilo vůči Ukrajině a jejímu lidu, je to nejhorší snad již zažehnáno. Ne tak ale v případě Tchaj-wanu. Český sinolog Martin Hála říká, že čínská invaze na Tchaj-wan, která sice není momentálně na spadnutí, by mohla přinést ještě větší globální rozvrat než ruská na Ukrajině a mohla by snadno přerůst v širší, možná i celosvětový konflikt.
Čína se svého úmyslu připojit Tchaj-wan, a to po dobrém nebo po zlém, jen tak nevzdá. Uvidíme, co přinese říjnový sjezd čínských komunistů, který má potvrdit v doživotní funkci generálního tajemníka Si Ťing-pchinga. Dá se ale očekávat, že bude stvrzeno silné odhodlání dosáhnout „znovusjednocení“ země. Stejně tak silné je ale i americké odhodlání Tchaj-wan bránit v případě vojenské agrese ze strany Číny. To nyní nově a poměrně explicitně potvrdil prezident Joe Biden v rozhovoru pro televizi CBS, a i jeho předchůdce a možný nástupce, Donald Trump, v tomto směru nijak nevybočoval. Spojené státy k pomoci váže i vlastní zákon o vztazích s Tchaj-wanem (Taiwan Relations Act).
Tchaj-wan leží v oblasti, která má obrovský význam pro světovou námořní dopravu. Válka mezi Čínou a Tchaj-wanem by vzhledem k dodavatelským řetězcům a propojenosti ekonomik vyvolala ekonomickou krizi nebývalých rozměrů. Vojenský střet mezi Čínou a Spojenými státy o Tchaj-wan by mohl eskalovat v globální konflikt jaderných velmocí.
Vzhledem k těmto okolnostem nesmíme slevit z podpory Tchaj-wanu. Podobně jako jsme byli schopni podpořit Ukrajinu, aby se ubránila mocnějšímu sousedovi, musíme být schopni pomoci i Tchaj-wanu. Není to jen otázka hodnot a podpory demokracie na Tchaj-wanu ve vztahu ke komunistické diktatuře v Číně. Je to i záležitost čistě pragmatická. Čím silnější Tchaj-wan bude – politicky, ekonomicky i vojensky – tím menší je pravděpodobnost, že se Peking odváží na něj zaútočit. Proto je velmi důležité, že Evropský parlament přijal minulý týden usnesení, ve kterém se k této podpoře Tchaj-wanu jednoznačně přihlásil. Silným gestem by mohlo být, kdyby se Tchaj-wan rozhodla navštívit např. předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsola, podobně jako americká předsedkyně Sněmovny Nancy Pelosi či předseda českého Senátu Miloš Vystrčil. Před několika dny navštívila Tchaj-wan delegace senátora Jiřího Drahoše v doprovodu českých vědců, což má prvořadý význam pro spolupráci České republiky s Tchaj-wanem coby vědecko-technologickou velmocí. Takovéto návštěvy rozhodně nejsou přiléváním oleje do ohně či provokacemi vůči Číně. Naopak, mohou přispět k udržení status quo v dané oblasti, protože to může být zachováno jedině tehdy, dokud bude mít Tchaj-wan podporu od ostatních demokratických zemí světa.
Pochopitelně platí, že okamžitou záminkou k čínské invazi by bylo vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu, ale k tomu EU ani USA nepodněcují a rozumní politici na Tchaj-wanu k tomu nepřistoupí, neboť znají následky a nebudou zbytečně provokovat. Čína se dlouhodobě a za normálních okolností chová poměrně pragmaticky, neboť nechce poškodit svou ekonomiku navázanou na EU a USA. Vyhlášení nezávislosti Tchaj-wanu by ale mohlo v hlavách čínských komunistů a vojáků vyvolat pomstychtivost a spustit iracionální touhu „tchajwanský problém“ jednou provždy a okamžitě vyřešit.
Momentálně Peking volí taktiku vytrvalého a stupňujícího se tlaku na Tchaj-wan, ale i na země, které s ním chtějí úžeji spolupracovat. Své o tom ví Litva, kterou ale proti čínskému tlaku podpořila celá EU. Tchaj-wan v nedávné době čelil bezprecedentním vojenským krokům ze strany Číny v podobě cvičení, balistických střel přelétávajících ostrov a narušování linie jeho obrany a vzdušného prostoru. To vše bylo doprovázeno kyberútoky a dezinformačními kampaněmi ze strany Číny namířenými na obyvatelstvo Tchaj-wanu, ale i evropských zemí. Nutno říci, že tchajwanští politici mají nervy ze železa a zachovávají klid. I obyvatelstvo vykazuje velkou míru odolnosti, což je vlastnost a know-how, které bychom se od nich jako Evropané mohli nyní učit. I my máme v sousedství agresivní velmoc, která nás bombarduje dezinformacemi a hrozí vojenskou silou. Proto je pro nás odolný a demokratický Tchaj-wan tak důležitý.