Jestli je nyní v Evropské unii, kromě migrace a uprchlíků, nějaké téma, které země EU rozděluje a staví do dvou táborů, pak je to politika trhu práce v rámci unijního volného pohybu služeb. Ze strany západních zemí to není nic nového, trochu se vracíme k rétorice „polského instalatéra“ z doby před 12 lety, kdy Francie jako první v referendu zamítla evropskou ústavu.
Dnes se v EU nehovoří již o polském instalatérovi, ale symbolem se stal rumunský řidič kamionu a „sociální dumping“. V této záležitosti se, při určitém zjednodušení, Evropa rozdělila na dva bloky: liberální východ a protekcionistický západ.
V Evropském parlamentu nám leží na stole tři legislativní předpisy velmi třaskavé povahy – revize směrnice o vysílání pracovníků, s ní související dopravní balíček obsahující pravidla pro řidiče kamionů a směrnice o elektronické kartě pro poskytování služeb.
Vysílání pracovníků se sice týká jen 1 % zaměstnanců v EU, ale jde zde o zásadní princip. Západ chce srovnat mzdy vysílaných zaměstnanců, například autodopravců nebo pracovníků na stavbách, tak aby jejich odměny byly za stejnou práci ve stejném místě stejné. Východ v tom vidí překážku volného pohybu a zdravé konkurence. Debata je momentálně zcela zablokovaná. Každý má svou pravdu, logiku argumentů a nesmiřitelnost pozic je značná.
Pokud jde o dopravu, Česká republika a další státy bojují za to, aby byl režim transitu, tj. bez uplatnění požadavků na odměňování, co nejdelší. Podle původních úvah Komise by mohl rumunský řidič jezdit s kamionem na území jiného státu EU za rumunskou mzdu 5-7 dní, Francie a další státy ale nechtěly připustit ani jeden den. Komise proto navrhla limit tří dnů.
Obecně ale platí, že Komise je v těchto dvou sporech spíše na straně západních států. Aby to vyvážila, navrhla e-kartu pro poskytování služeb. Ta má zjednodušit registraci a administrativní procedury pro poskytování služeb v EU. Česká republika s Komisí souhlasí a opatření vítá, západní státy, a také především evropské odbory bijí na poplach a varují před podvodným zneužíváním systému. Fakticky jim přitom vadí skutečnost, že by poskytování služeb z východu na západ mělo být jednodušší.
Nemůžeme pokračovat v diskusi a zároveň si zacpávat uši proti argumentům, které odmítáme. Každá ze stran má své legitimní obavy. Západní státy by se konečně měly ztotožnit s faktem, že jednotný trh znamená i konkurenci na základě mzdových rozdílů, která ve výsledku povede ke mzdové konvergenci. Země jako ČR nebo Polsko by na druhou stranu měly uznat oprávněnost obav z obcházení pravidel za účelem nekalé konkurence. Koneckonců onen řidič rumunského kamionu, který může po Evropě jezdit a vyřizovat zakázky celé týdny za nejnutnější rumunské minimum, připravuje o práci nejen belgického, ale i českého dopravce.
Rozumné nastavení společných pravidel a jejich důsledné vymáhání je tedy v zásadě v zájmu nás všech. Musíme se na nich ale umět domluvit.