Když byla britská kolonie Hongkong v roce 1997 předávána Číně, vše vypadlo, že se jedná pouze o formalitu. Pro obyvatele Hongkongu se nemělo nic změnit, a pokud ano, tak k lepšímu, včetně směřování k fungující demokracii. Také Čína byla tehdy jiná. Po masakru v Pekingu v červnu 1989 se snažila ukázat svou lepší tvář. Na mezinárodním poli se chovala konstruktivně a doma pokračovala v tempu reforem. Hongkongu byl přislíben trvalý status autonomie v duchu konceptu „jedna země, dva systémy“.
Toto období je nyní pryč. Současné vedení Číny má jinou strategii – navenek projevuje větší asertivitu, dovnitř utahuje šrouby. V případě Hongkongu byly prvním varovným signálem únosy hongkongských knihkupců v roce 2015, kteří v Číně šířili zakázané knihy. Masové protesty, které vyvolal extradiční zákon, byly hlavní světovou událostí podzimu 2019. Obyvatelé Hongkongu se obávali, že je zákon postaví pod přímou jurisdikci pevninské Číny.
Od té doby se situace nezlepšuje. Symbolický hřebíček do rakve autonomie Hongkongu přináší bezpečnostní zákon schválený letos v květnu ve stínu COVID-19 čínským parlamentem (pokud lze Všečínské shromáždění lidových zástupců, které schvaluje vše, co je mu předloženo, nazývat parlamentem).
Zákon má umožnit potlačování teroristických a separatistických aktivit, podvratné činnosti i zahraničního vměšování. Kriminalizuje podkopávání autority Pekingu v Hongkongu, a zásadně tak narušuje hongkongskou autonomii. Je tak přímo namířen proti demonstracím a je reakcí na ně. Smutnou reakcí, která je zcela v duchu čínských metod a uvažování. Tradiční reflex čínských komunistických vládců řešit problém silou se opět probudil. Hongkong mílovými kroky spěje k úplné unifikaci s Čínou v duchu „jedna země, jeden systém“.
Letos si obyvatelé Hongkongu ještě svobodně připomněli události na náměstí Tchien-an-men v Pekingu z roku 1989. Otázkou je, jestli to bude příští rok ještě možné. Komunisté v Číně, stejně jako diktátoři všude na světě používají stejné metody, lež, manipulace a zastrašování. Úplně stejně, jako si to pamatuji z dob vlády komunistů před rokem 1989 u nás, nic nového. Musíme se postavit za Hongkong a nehodit jeho obyvatele přes palubu. Je to součást univerzální boje za svobodu a lidská práva.
V tomto smyslu jsme přijali v Evropském parlamentu důležité usnesení. To vyzývá k podpoře Hongkongu, prodemokratický aktivistů, jmenování zvláštního vyslance OSN pro Hongkong či uválení sankcí ve stylu tzv. Magnitského zákona vůči vůdcům, kteří provádějí zásahy proti Hongkongu a jeho obyvatelům a kteří nesou odpovědnost za závažné porušování lidských práv. Nezapomínáme ani na Tchaj-wan, pro který je současný vývoj v Hongkongu velkým varováním. Cesta předsedy Senátu na Tchaj-wan tak zapadá i do postoje hlavních frakcí v Evropském parlamentu, které vybízí k podpoře tchajwanské demokracie.