Dnes by se dožil 60. narozenin Josef Lux, výrazná postava české politiky, která odešla ze scény až příliš brzy. Za svého života se dočkal spíše jízlivých vtipů než ocenění, přesto si dokázal postupně vybudovat postavení respektovaného politika, který za sebou navíc nechal výraznou stopu nejen jako zakladatel moderní křesťanské demokracie v naší zemi.
Tento ústeckoorlický rodák rozhodně nebyl prototypem pražského intelektuála, za což se mu v době jeho působení dostalo nejen od jeho politických souputníků nemálo šťouchanců. To pak bylo jistě umocněno i oblastí jeho odborného vzdělání a následnou praxí v zemědělství. Za tento svůj původ ne jen že se nestyděl, ale považoval ho za výhodu pro to, aby rozuměl svěřenému rezortu. Lux tak trochu klamal tělem. Mýlil by se ten, kdo by ho považoval za „venkovana“ z východu Čech s omezeným rozhledem. Lux na sobě navíc intenzivně pracoval a vybudoval si odborné zázemí. Stal se „lidovým politikem“ v tom nejlepším smyslu slova.
Vzpomeneme-li na televizní debaty, vidíme zde Luxe, který hovoří trochu jiným jazykem, než ostatní aktéři. Jeho řeč je prostá frází a akademických obratů, je ale duchaplná, srozumitelná a oproštěná od zbytečného ideologického nánosu, což v době obecně sdílené víry v „samospasitelnost politikou“ mnohé překvapuje. Zde Lux mimo jiné dokazuje, že je člověkem s dlouhodobou vizí, nadstranickým potenciálem a neomezujícím se pouze na vidinu zisku v nadcházejících volbách. Myslím, že právě v tom se liší státník od politika.
Lux proslul zejména v druhé polovině 90. let jako obratný politický vyjednavač a stratég. Využil tak posilující podporu KDU-ČSL u veřejnosti, o kterou se nemalou měrou zasloužil, ale i oslabování ODS lpící na liberálních pozicích, které se čím dál více vzdalovaly realitě. Tato jeho schopnost, která je ve standardních demokraciích spíše ceněna, mu v domácích poměrech vysloužila nelichotivou hadí přezdívku, kterou osobně těžce nesl. Zpětně ji lze možná vnímat jako pochvalu – kolik opravdu schopných vyjednavačů ochotných ke kompromisu bez rezignace na vlastní hodnoty česká politická scéna od Luxova odchodu zrodila?
Myslím si, že nejdůležitější Luxovou vlastností byla jeho schopnost komunikovat a spojovat. Byl to on, kdo zavelel k rozkročení se do té doby konfesně orientované KDU-ČSL. Hledal nové politické talenty mimo politiku, často i proti mínění vlastních straníků, a snažil se ji jako takovou zatraktivnit v očích veřejnosti, kterou postupně opouštěl optimismus porevolučního období. Právě díky Luxovi vstoupila na scénu řada zajímavých osobností, které působí ve veřejné sféře dodnes.
Josef Lux zkrátka vnímal politiku jinak, než jeho vrstevníci a proto zůstával mnohdy nepochopen. Snad velkým zadostiučiněním bylo následné uznání, se kterým na něj po jeho předčasné smrti vzpomínali i jeho velcí političtí rivalové. Myslím, že nejen KDU-ČSL může být na svého bývalého předsedu hrdá. Může nám být totiž vzorem politika, který se svým chováním a přístupem ke správě věcí veřejných skutečně poctivě snaží vrátit politice její původní smysl – hledání obecného dobra.
Text publikován i na www.sojdrova.cz