Reklama
 
Blog | Michaela Šojdrová

Ukrajina, krymští Tataři a zločiny Moskvy: tehdy i dnes

Zítra je den výročí deportace 230 000 krymských Tatarů, ke které došlo z nařízení vedení SSSR a Stalina 18. května v roce 1944. Letos si toto výročí připomínáme v kontextu jiného zločinu proti lidskosti, který se děje rovněž na území Ukrajiny: zabíjení civilistů, bombardování měst ruskými vojsky a nucené deportace ukrajinských občanů z území prozatím dobytých ruskou armádou. Historické předivo je v tomto regionu natolik silné, že nelze říct, že tyto události spolu nesouvisí. Tato oblast byla totiž součástí „Bloodlands“, jak píše Timothy Snyder ve své slavné knize, a zůstala jí bohužel dodnes.

Území Ukrajiny a ukrajinský národ sám byly privilegovaným cílem Stalinovy tyranie již od jeho uchopení moci. Zločinný postup vůči Ukrajině se projevil zejména v podobě státem účelově zaviněným a podporovaným hladomorem v letech 1932-1933, při kterém zemřelo podle některých odhadů až 5 milionů obyvatel Ukrajiny.

Stalin se pokusil zlikvidovat svébytnost ukrajinského národa, kterou nikdy neuznával (stejně jako dnes Putin). Není tedy náhoda, že část obyvatelstva Ukrajiny vítala v roce 1941 Wehrmacht jako osvoboditele. Tato skutečnost se náramně hodila Moskvě, která rázem začala obviňovat z kolaborace celé národy: kromě Ukrajinců, Čečence a také krymské Tatary. Jakmile se fronta vzdálila více na západ, začal Stalin s masovými deportacemi na východ. V případě Tatarů deportovaných do Uzbekistánu si tento genocidní počin vyžádal kolem 100 000 životů. Na Jaltě se jistě Stalin svým hostům Churchillovi a Rooseveltovi nepochlubil, co pár měsíců před tím udělal s obyvateli této oblasti. Tataři se na Krym začali vracet až po roce 1967 a skutečnou svobodu nalezli až v nezávislé Ukrajině v roce 1991. Opět ji ztratili po anexi Krymu v roce 2014. Rusové sice tvrdí, že deportaci odsuzují, ale situace krymských Tatarů se po anexi Krymů jednoznačně zhoršila. Mnoho z nich bylo zatčeno, především novinářů a aktivistů, jiným byla znemožněna činnost či přístup na Krym, včetně členů krymskotatarského parlamentu. Přes 30 000 jich kvůli ruské anexi z Krymu odešlo.

 

Nyní, když se Rusové snaží vojensky vytvořit na jihu a východě Ukrajiny loutkový stát Jižní Rus, nucené deportace ukrajinských občanů budou ještě více na pořadu dne. I ve 21. století se bohužel v této „Blood land“ může stát, že celé skupiny nepohodlných obyvatel budou někam nuceně přemístěny a nahrazeny loajálními obyvateli, kteří budou Putinovým režimem patřičně odměněni. Mezinárodní společenství musí i nadále pečlivě mapovat tyto nucené deportace a pomáhat ukrajinské vládě dostávat své občany zpět.

 

Nesmíme uvěřit ruskému překrucování historie či jejímu účelovému výkladu. Ukrajina zažívá další horor inscenovaný z Moskvy, který plně navazuje na hrůzy 20. století v SSSR.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama