Mimo jiné to znamená, že extrémní pravice bude více slyšet a dosáhne i na finanční příspěvky na činnost, které se tak přidají k „půjčkám“, jež získává mj. z putinovského Ruska.
Jak spolu obě události souvisí? Značně. Výkonné instituce nejen EU, ale i členských zemí selhaly v otázce včasného varování, připravenosti a účinné reakce na problém zvýšené míry imigrace do EU. Problém byl dlouhodobý, zvyšující se trend zřejmý, ale odpovědné instituce adekvátně nereagovaly. Evropský parlament, jehož jsem členkou, může sice v této věci apelovat, ale sám nemá pravomoc něco změnit.
Stojí za zmínku, že již na konci roku 2014 jsme schválili usnesení, ve kterém jsme vyzvali k ucelenému přístupu k migraci. V usnesení se nehovoří o kvótách, zato jsou v něm vyjmenovány kroky k tomu, aby bylo pomoženo zemím EU, jež čelí největšímu tlaku, ale zároveň byly vynaloženy adekvátní prostředky EU (mj. speciální fond pro azyl a migraci) na řízení migračních toků. Tedy urychlené zpracovávaní žádostí o azyl a navracení těch, kteří na něj nemají nárok, a posílenou ochranu hranic.
Naše usnesení navazovalo na předchozí apely, ale EU za posledních osm let bohužel zaspala a nechala na svých hranicích vzniknout pašeráckou síť srovnatelnou s mexickou mafií na hranicích s USA. O tom, že z Iráku a Sýrie budou přicházet obrovské uprchlické vlny, se vědělo už také poměrně dlouho. Jana Hybášková, toho času velvyslankyně EU v Iráku a moje předchůdkyně na postu europoslankyně, na to upozorňovala již v říjnu 2014. Další úpěnlivou výzvou pak byl známý apel na Evropskou komisi z letošního dubna, jehož výklad byl pak poněkud zkratkovitě redukován na otázku možných kvót.
Občané jsou dnes právem rozhořčeni a snadno se nechají zlákat obrovskou vlnou různých dezinformací a extrémně pravicového populismu, který se šíří Evropou a z kterého profitují právě strany, které se tento týden v Evropském parlamentu výše zmíněným způsobem etablovaly.
Jak čelit tomuto dvojímu problému? Evropa musí být solidární, ale v první řadě také zodpovědná vůči svým občanům. Je nezbytné s chladnou hlavou rozlišovat mezi uprchlíky z válečných zón, kteří čekají na naši pomoc a mezi nelegálními ekonomickými imigranty. Určitým východiskem, jak hasit akutní požár, by mohlo být zřízení a správa dalších uprchlických táborů na africkém kontinentě a na Blízkém východě, ovšem za silné vojenské asistence sil států EU a při vynaložení adekvátních prostředků na důstojný život uprchlíků. Nezbytnou podmínkou však je, aby EU byla akceschopná (např. posílila své vojenské kapacity), zabývala se skutečnými problémy a nikoli zbytečnostmi.
Chtějme více Evropy tam, kde je to pro naši bezpečnost a přežití skutečně důležité a naopak méně tam, kde je to malicherné a lidem nesrozumitelné. Jedině tak máme šanci obhájit skvělý projekt Evropské unie a sebrat vítr z plachet těm, kteří jej chtějí zadupat do země.
(Příspěvěk publikován i na www.sojdrova.cz)