Úvahám o změnách smluv a posilování pravomocí Evropského parlamentu dodala Konference o budoucnosti Evropy nový náboj. Konference o budoucnosti Evropy přinesla řadu zajímavých návrhů zahrnující témata jako vzdělávání, klima, zdraví, demokracie nebo digitální transformace. Konference poskytla příležitost a platformu pro občany, kteří mohli vyjádřit svůj názor, předložit své návrhy a zapojit se do dalšího směřování EU. Celkově devět tematických okruhů a více než 300 konkrétních opatření však vybízejí k selektivnímu přístupu při jejich provádění.
Na jednu stranu vznikly návrhy za lepší implementaci EU programů, ty ambicióznější vyžadují změnu smluv. Evropský parlament si některé z nich vybral a vytyčil za cíl realizovat. Konkrétně ve svém usnesení z 3. května navrhuje změnu volebních pravidel a zřízení nadnárodních kandidátních listin. V dalších usneseních z 9. června vyžaduje právo legislativní iniciativy a především konání Konventu k otevření smluv.
Jako členka Konference o budoucnosti Evropy ale vidím snahu Evropského parlamentu o něco kritičtěji. Evropský parlament dlouhodobě zastává dva směry: využívání existujících pravomocí, které posunuje na maximum; a prosazování změn smluv k posílení vlivu. Do první kategorie spadá například tzv. Spitzenkandidaten procedura, která má svůj základ v Lisabonské smlouvě. Podle tohoto systému Parlament v podstatě rozhodl o předsedovi Evropské komise v roce 2014. Za zmínku také stojí zvyšující se parlamentní účast na politickém plánování prostřednictvím účasti na vyjednávání ročního pracovního programu Komise (CWP). V rámci druhého směru se pravomoci Evropského parlamentu historicky výrazně posilnily, od počátečního práva na konzultaci (Římské smlouvy 1958) až po současné spolurozhodovací pravomoci (Lisabonská smlouva 2009).
Právo legislativní iniciativy doposud zůstává v kompetenci Komise a Evropský parlament je tím vyřazen z možnosti nastolovat EU agendu. Nyní mu přísluší pouze možnost správy z vlastní inciativy, která je však neformální metodou vlivu na legislativní agendu EU. Nezávislá pravomoc předložit legislativu mu nadále chybí. Jedinou výjimkou je jeho pravomoc podle článku 223 TFEU k vypracování návrhu na přijetí ustanovení nezbytných pro volbu jeho členů ve všeobecných a přímých volbách v rámci zásad členských států.
Na první pohled jsou požadavky Evropského parlamentu, jediného přímo voleného orgánu, zcela logické. Monopol Komise nad legislativní iniciativou patří mezi anomálie napříč demokratickými systémy. Je však vhodné se zamyslet nad dalšími kroky, které by měly vést k posílení pravomocí Evropského parlamentu v širším kontextu. Současný tlak není z pohledu evropské integrace ničím novým. Ostatně, Parlament si již zvládl obhájit a upevnit spolurozhodovací roli v legislativním procesu během 60 let za souhlasu členských států. Evropský parlament je totiž institucí, jejíž pravomoci byly v jednotlivých smlouvách nejvíce posilněny.
Integrační impuls vyvolaný Konferencí o budoucnosti Evropy by však neměl být promarněn. Domnívám se, že vynaložená energie na posílení pravomocí Parlamentu by mohla být lépe využita pro jiné a důležitější návrhy občanů. Ačkoliv se volební účast v roce 2019 poprvé od přímých voleb navýšila (50,5 %), současně vzrostla také fragmentace Evropského parlamentu. Na udělení legislativní iniciativy Parlamentu je třeba nahlížet v celém kontextu. Kombinace nadnárodních kandidátních listin, změna volebních pravidel, legislativních pravomocí a otevírání smluv pravděpodobně změní dosavadní institucionální rozpoložení mezi Parlamentem, Komisí a Radou. Nejedná se o izolované rozhodnutí bez dopadu na další instituce. Tyto změny vyžadují mnohem delší čas k nalezení konsensu v členských státech a k zahájení konzultace s občany. Jedním z nástrojů této strukturované diskuze může být navrhovaný Konvent.
Považuji za zásadní, aby ruku v ruce s úvahami o vhodné institucionální reformě a změnách smluv se EU a její členské státy zaměřily na zlepšení způsobu informování občanů o EU, o tom, co jednotlivé instituce dělají a o samotných výsledcích. Měla by se podpořit konzultace před zahájením legislativních procesů v kombinaci se zveřejňováním výsledků. Jen tak zabráníme šíření dezinformací, nárůstu populismu a extremismu. To je současně také jedním z hlavních požadavků občanů v rámci Konference o budoucnosti Evropy a věřím, že by realizaci tohoto návrhu uvítali daleko více.