Reklama
 
Blog | Michaela Šojdrová

Evropský parlament se musí postavit za Tchaj-wan, je to otázka hodnot a míru na Dálném východě

Tento týden budeme vůbec poprvé na plénu Evropském parlamentu řešit otázka vztahů mezi Čínou a Tchaj-wanem. Z podnětu naší frakce Evropské lidové strany chceme reagovat na zhoršené vztahy v Tchajwanské úžině a nedávné výroky čínského prezidenta.

V Evropském parlamentu jsem členkou skupiny přátelství EU-Tchaj-wan. Domnívám se, že Tchaj-wan je příkladem fungující demokracie, která chrání stejné hodnoty jako Evropská unie a zaslouží si naši plnou podporu. I z ekonomického hlediska je malý, ale výkonný Tchaj-wan např. pro český trh práce díky výrobnám tchajwanských firem v ČR významnější než obrovská Čína se všemi svými spekulativními investicemi. Čína je obchodní partner vzrůstající důležitosti pro celou Evropu. Nejužší obchodní vztahy s Čínou má Německo. To mu ale nebránilo, aby na agresivní výpad čínského prezidenta vůči Tchaj-wanu nezareagovalo odsouzením.

Čína považuje Tchaj-wan za svou součást.  Naopak Tchaj-wan si již 70 let vládne sám a užívá si svobody. Původ tohoto stavu je ve studené válce, v neuznání komunistické vlády v Pekingu ze strany Západu a v porážce vedení Čankajškovy Čínské republiky v roce 1949 ze strany komunistů. Jak jsem Tchaj-wan a jeho politickou reprezentaci poznala, tak ho vnímám jako pokračovatele meziválečné Čínské republiky a součást čínské civilizace a kultury, ale ne jako součást Čínské lidové republiky (ČLR). Zejména proto, že na rozdíl od ČLR rozvíjí demokracii a ekonomickou prosperitu založenou na fungující tržní ekonomice. Čína ale pravidelně dává najevo svou nevoli s tímto stavem a nutí mezinárodní společenství, aby od „separatistického“ Tchaj-wanu dalo ruce pryč a uznalo formuli „jedna země, dva systémy“. To sice zní pro Tchaj-wan lákavě, ale příklad Hongkongu ukazuje, že tento model znamená faktickou ztrátu svébytnosti v mnoha oblastech.

Je tu jeden takový rituál: čínský prezident každých deset let ve svém novoročním projevu hovoří ke „spoluobčanům na Tchaj-wanu“. V roce 2009 prezident Chu Ťin-tchao hovořil o pragmatickém řešení sporů a postupném narovnání situace. Letos prezident Si Ťin-pching mluvil velmi agresivně o možném připojení Tchaj-wanu k ČLR silou. Vůdce Číny hovořil za účasti členů politbyra komunistické strany a celkové vyznění bylo takové, že tentokrát to Čína myslí opravdu vážně. Hrozí tedy na Dálném východě válka?

Vojenské kapacity Číny se pochopitelně za deset let velmi zlepšily, takže působí sebevědoměji. Válka s Tchaj-wanem a riziko konfliktu s USA by ale Číně zasadily těžkou ránu na poli ekonomiky i prestiže. Z těchto důvodů se asi okamžité války bát nemusíme, ale musíme být připraveni na každou eventualitu. Války mohou vzniknout i důsledkem nechtěných událostí.  V této situaci by Evropská unie měla také dát jasný signál svého postoje a odmítnout hrozbu násilí.

Očekávám, že Evropský parlament zítra na svém plenárním zasedání Tchaj-wan podpoří. Musíme ukázat našim partnerům, že jsme k ochraně lidských práv, demokracie a míru odhodlaní. Evropská unie by se neměla stále jen spoléhat na USA, musí začít plnit svoji mezinárodní roli a usilovat o mírová spravedlivá řešení.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama