Europoslanci přijali tento týden zprávu o začleňování hlediska rovnosti žen a mužů do činnosti Evropského parlamentu. Populárně se tomu říká „gender mainstreaming“ a kdo k němu vznese připomínku či ho jakkoliv zpochybní, bývá zástupci levice nezřídka hozen do jednoho pytle s tmáři, bludaři a zpátečníky všeho druhu. Přiznávám se dobrovolně, pro tuto zprávu jsem nehlasovala! Zejména proto, že považuji některá její ustanovení za nepřijatelná. Navíc jsem přesvědčena, že zvýšení důvěry voličů tímto krokem zcela jistě nenastane.
Podpořila jsem ale některé pozměňovací návrhy. Například ten, který by měl zajistit vyrovnané zastoupení žen a mužů ve Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM). Věděli jste, že z třiceti pěti řádných členů výboru jsou jen tři muži? Trochu paradox, který o realitě vypovídá daleko více, než desítky zbytečných deklarací, které ve vztahu k rovnoprávnosti žen a mužů Parlament produkuje. Přesto se i v této agendě dají najít důležitá témata i cíle, ať již je to boj proti násilí na ženách, zvýšení participace žen v politice, zlepšování postavení žen na trhu práce a v odměňování či slučitelnost profesní a mateřské role. Bohužel, místo praktických řešení přicházejí jen těžce ideologizovaná prohlášení a požadavky „buď všechno, nebo nic“, které v důsledku nevedou nikam.
Chabým úspěchem je, že se z návrhu podařilo nakonec vypustit ustanovení o akreditaci genderových kurzů a genderově neutrálním jazyku, neboť zůstaly takové nesmysly jako zřízení funkce „stálého zpravodaje pro rovnost pohlaví“ nebo sledování genderového aspektu ve všech výborech, včetně vytváření akčních plánů, sítě zpravodajů a genderového školení všech pracovníků i poslanců. Tedy další zbytečná byrokracie!
Prvním viditelným krokem naplnění tohoto „skvělého“ usnesení by tak mělo být dle mého dosažení paritního zastoupení žen a mužů ve výboru FEMM.
Velmi ochotně zde poskytnu své místo některému z mužských kolegů pro druhou polovinu volebního období, aby alespoň v tomto výboru rovnost žen a mužů byla viditelně prováděna.